Rudá jako rubín
Hned ze začátku jsem se začetla. Na rozdíl od některých knížek jsem s tím vůbec neměla problém. A to jsem to četla po čtvrté! Taky jsem se u toho hodně nasmála. Sice chyběl Xemerius, ale i tak to bylo super. Už , že Drahokamy patří do mých nejoblíbenějších sérií? Prostě je to moje srdcovka a vždycky bude. Pokud budu v budoucnu vzpomínat na staré časy coby knihomolka, určitě se mi jako první vybaví právě tato série.
Ohledně prvního dílu... našlo se tu pár scének, co jsem už zapomněla a všechno mi dávalo větší smysl. Už předtím jsem sice přišla na některé tajemství, ale teď mi to bylo jasné hned. Třeba ty věštby pratety Maddy... no, nebudu prozrazovat. Každopádně první díl mě bavil asi ze všech nejmíň, což ale neznamená, že jsem se nudila. Naopak jsem se těšila na rozvíjení děje...
Modrá jako safírNevím, jak to máte vy, ale modrá je můj nejoblíbenější díl! Však víte, je tady Xemerius, Gwen, Gideon a sestřenka pohovka... Děj už se víc pohnul. Je tam víc akce a celkově mi to přijde i zábavnější. Už ani nevím, kolikrát jsem to četla (počítám, že tak nějak jako rudou), ale pořád mě to neskutečně baví! Sice přemýšlím, jestli je lepší teda série Hex Hall nebo Drahokamy, ale pořád se nemůžu rozhodnout. Hold to budou obě (:D).
Jestli jsem se nudila? No, nedá se říct, že bych se úplně nudila, ale jedné části jsem moc nerozuměla, naprosto jsme v tom plavala a to mě moc tedy nebavilo. Byla to ale jen jedna kapitola a za to, že jsme nechápavá přece Kerstin nemůže.
Abych řekla pravdu, myslím, že po druhém čtení ta knížka ztratila jiskru. věděla jsem, co se stane a to už prostě není ono. První dojem už nevrátím. Tím ale nechci říct, že mě to nudilo! Prostě už to není tak úžasné jako poprvé...
Zelená jako smaragd
A byl tu zase poslední díl. Zase jsem byla smutná, že už to mám za sebou. Achjo, ono je to druhé čtení někdy těžké! Vlastně, když se to vezme, tak i to první. Nesnáším loučení! Ale vždycky, když dočtu nějakou úžasnou sérii, zaplaví mě pak dobrý pocit. A vždycky přemýšlím, jestli tu knížku nepřečtu ještě jednou. Vážně o tom uvažuju.
Zelená jako smaragd je taková třešnička na úžasném dortu. Sice to není můj nejoblíbenější díl, ale nechybí mu akce, napětí ani ta romantika. Ano, několik scén jsem obrečela. A vsadím se, že nejsem jediná. Kerstin si s námi tentokrát hodně zahrávala.
Jako u předešlých dílů, i tady jsem se nenudila. Tahle série mě asi nikdy neomrzí! A až bude moje malá sestřička straší, určitě jí to vnutím, aby si to přečetla. Přece se na ně nebude jen tak prášit, ne?
Taky se mi líbí zpracování obálky. Ta veverka! Víte, já miluju veverky! A taky myslím, že je to pro nás malá nápověda. Však vy, co jste to četli určitě víte, o čem mluvím.
Předtím nebo potom?
Určitě předtím! Víte, jak jsem mluvila o té jiskře a tak. Byla tam ta tajemství a mě to nutilo nad tím přemýšlet. Po druhé to ale taky nebyla ztráta času! Naopak, myslím, že by se do toho ten čas měl investovat.
Jinak, celé to má na svědomí Kath, více informací najdete tam. Chtěla jsem to dát nahoru, ale celé mi to pořád přeskakuje, takže bych to tím nejspíš jen zničila.
